Se svatbou jsem velmi dlouho otálel. Statisticky jsem měl být už 3x ženatý, ale pokaždé z toho sešlo (zaplaťpánbu). Na počtvrté se to povedlo. Inu řekl jsem si, tohle je ta pravá. Ta jediná, kvůli které se vyplatí vzdát se všech ostatních (nesmějte se, no tak jsem naivka, aspoň se mi občas líp žije). Manželství pro mně vždy znamenalo začít se cíleně vyhýbat příležitostem k nějakému sblížení s jinými ženami. Už si hold nebudu všímat zákaznice, která mi asi po x-tý nechává svou vizitku a připisuje jako vždy soukromý mobil (a neopomene to jako vždy zdůraznit), nebudu reflektovat na kozatou servírku z blízké restaurace, kam chodím na obědy a která mi vždy vecpe svoje vnady až do mého osobního prostoru a na mé "Dobrý den" vždy svým optimisticky-ječivým hlasem odpoví "Celý den" a culí se od ucha k uchu. Nebudu se nechat zvát na oběd od různých dodavatelů a jejich pohledných obchodních zástupkyň. číst dál

Poslouchám noční blues, tony lezou po kůži jak mravenci číst dál

Oči jsou zrcadlem duše, říkával vždy můj otec. A měl pravdu, jsou. Jenže člověk si to uvědomí až v době, kdy už v nich skoro neumí číst. A potom si říká - jak jen to bylo. Ale když se jen malinko budete snažit, najdete to, co hledáte. Kupříkladu když se podívám do očí své dcerky, vidím mladou, nezkaženou dušičku, která se teprve učí, ale i tak její oči zrcadlí stav duše té malé osoby. Taková starostlivá zvídavá dušička to je. A podobně tomu je v případě synka, kde pokaždé vidím volnomyšlenkářského človíčka plného ideálů. No snad mu ty ideály jiná duše neukradne, jak tomu v mnoha případech bývá. číst dál